Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.dilna-maga.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 571
Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.dilna-maga.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 571
Po volné ustavení úlů, postačí například staré palety, nebo dvě betónové tvárnice a na nich fošna. Kdo rád tvoří a hlavně ze dřeva, může si vyrobit kozy ze dřeva pod úly.
Úlový podstavec
Začal jsem si vyrábět podstavce z hranolů 5/10 cm, vždy podle momentální potřeby v různých délkách. Vyrobil jsem podstavce postupně v délkách 2m,4m a 5m. Jako nejvýhodnější variantu volím 4 m. Dva metry je co do pracnosti (výroba nožek smontování) málo a pět je již poměrně hodně při použití trámků 5/10 cm – po čase se pod náporem snůšky začnou trámky znatelně prohýbat. Tří metrovou variantu nemám vyzkoušenou.
Kozy je dobré natřít popřípadě naimpregnovat a postavit třeba na betónové dlaždice.
podstavec z bokudetail vzpěryvčelnice na podstavcích
U stloukání včelích rámků je důležité, aby byla u sbíjených přířezů dodržená kolmost a taky přesnost sestavení celého rámků, hraje totiž důležitou roli ohledně dodržení včelích mezer v úle.
Ke sbíjení malého počtu rámků postačí kladívko hřebíčky třeba i disperzní lepidlo a hlavně šikovné ruce. Pro větší počty rámků (stovky) se vyplatí již sponkovačka. Prvně jsem si pořídil elektrickou sponkovačku za cca 700 Kč (hoby kvalita). Jde to,ale dře to! Sponkovačka se mi začala poměrně často ucpávat sponkami, takže efektivita práce byla pryč. Proto následoval další krok a to nákup kompresoru a pneumatické sponkovačky/hřebíkovačky. Nyní po nasbíjení mnoha uteplených nástavků den a rámků mohu říci, že to byla dobrá volba. Jde to jako po másle bez nutnosti velikého přítlaku jako u elektrické sponkovačky a co je důležité – neucpává se.
Dále při potřebě většího počtu rámků se vyplatí pořídit si různé formy, které ulehčí práci a pomohou dosáhnout vysoké přesnosti.
Protože potřebuji přes zimu stloukat stovky rámků a taky chci ať mi práce jde od ruky.
Zhotovil jsem si první formu na 10 rámků 39×24 s OSB desky. Inspiraci jsem našel na internetu. Je to vlastně jakoby nástavek natěsno bez včelí mezery, kde boční loučky přidržují dvě latě potažené kobercem. Koberec jsem použil kvůli lepšímu vymezení nerovností. Všiml jsem si,ale jedné dost podstatné nevýhody a to že při naskládání bočních louček vedle sebe, dojde vlivem i malých nepřesností v šířce rámkových přířezů (běžně 25 mm), k problémům při sestavování.
U svépomocné výroby přířezů, mohou být navíc tolerance přesností horší, třeba pokud nemáme vhodný pilový kotouč. Každá desetinka se příčítá k další desetince a nakonec poslední rámek ve formě má horní a spodní loučku přibitou třeba o 1,5 mm mimo. Jde to omezit třeba postupným posouváním a vyrovnáváním jednotlivých louček, ale je to práce navíc.
Pro nadcházející sezónu 2016 jsem se rozhodl vyrobit zkušebně pro každé včelstvo nízký medníkový nástavek s rámky 39×15. Takže to je další důvod vyzkoušet něco nového.
No a je to tu. Formu jsem obohatil o vymezení pro boční loučky, použil lamino pro vyšší přesnost a celé to poskládal tak, aby vznikly dorazy pro přesné sbíjení spodních a horních louček. Prvních cca 180 ks rámků mám za sebou, šlo to jedná radost, rychle a hlavně přesně!
prázdná forma
Forma na 8 rámků
boční loučky
U dvou rámků, kde sponka narazila na suk a vyhla se stranou, jsem musel následně dostávat rámek ven větší silou. Bylo to způsobeno použitým řezivem při výrobě rámkových přířezů (sukatý smrk). Dále mám naštěstí připravené řezivo s minimem suků, což je velká výhoda.
Řezání rámkových přířezů patří v dnešní uspěchané době asi mezi vrchol zájmových číností týkajících se včelaření. Pokud si včelař nechce při řezání uříznout prsty, tak si jistě opatří nějaký tenpřípravek, který tomu pomůže zamezit. jde vlastně o to, aby se ruce nemohly při této stále se opakující rutině dotknout řezného kotouče. Stačí vyrobit něco s třeba i odpadového materiálu, raději strávit hodinku přemýšlení a smontovávaním nějakého toho forichtunku. Než vyrábět přířezy s neustálým rizikem.
přípravek pro řezání horních loučekpřípravek pro řezání horních louček – druhá strana
Včelí vosk je nenahraditelný a cenný včelí produkt.
čistý vosk
Získávání včelího vosku má mnoho podob, rozhoduje hlavně počet včelstev a od toho, počty rámků určených k vytavení. Podle množství je dobré zvolit způsob získávání včelího vosku. Protože jsem se zatím neodhodlal k investici do zařízení na získávání vosku, použil jsem co dům dal. Použil jsem starý plynový vařič, nerezové vědro a hrnec na získávání ovocných šťáv.
vytavování souší
Vařič jsem zavěsil na dvě desky, které jsem umístil do starého včelího nástavku. Vědro jsem naplnil do 3/4 vodou. Po nahřátí stačí vložit rámek a vyčkat až se dílo roztaví. Protože jsem neměl vědro dosti vysoké tak je nutno rámek otočit, dotavit a následně dočistit špachtlí. Pokud se začne vědro plnit košilkami, které zbytečně špiní další rámky je dobré je cedníkem přenést do vedlejšího hrnce kde se ještě nějaký ten vosk dotěží. Tento hrnec je tvořen dvěma nádobama, v první se vaří voda, kde vzniká pára a na ní je nasazena další s otvorem pro vnikání páry a odtokem vytaveného materiálu, košilky se dávají do horního cedníku.
rámek se tavívytavený vosk
vytavené včelí rámky za jeden denvytavený včelí vosk
Vosk z prvního vědra je dobré ještě přecedit přes jemný cedník a nechat v klidu vychladnout. později se mi osvědčilo scezení přes starou záclonu.
Takže závěrem můžu říci že se tímto způsobem dá poměrně jednoduše vytavit slušné množství rámků, bez nároků na drahé vybavení.
Pařeniště je dobrá věc pro ty, kteří neplánují stavbu skleníku, ale chtějí si dopřát byrzy na jaře a třeba ještě před příchodem zimy, ředkvičky, salát, čerstvé bylinky aj. V dnešní době není problém koupit již hotový výrobek ve formě jednoduché stavebnice z polykarbonátu. Tato polykarbonátová pařeniště, jsou jistě dobrou volbou pro mnoho drobných zahradníkářů, pro jejich trvanlivost i snad cenovou dostupnost. Někdy však může někdo zatoužit po klasickém pařeniští, tvořeném dřevěným rámem přikrytým starými okny. Jistě to je dobrá volba, vždyť se v rámci úspor na starších budovách okna mění, takže možnost využít starých oken pro stavbu pařeniště se přímo nabízí.
Já jsem zvolil pařeniště s dřevěným rámem protože používám elektrickou motyčku a při práci s ní často létají kamínky všude kolem. Kameny dřevu neublíží, polykarbonátu by mohly. Vzpomínám si, že nám děda kdysi, taky vyrobil dřevěné pařeniště. To ošetřil karbolínem, čímž vydrželo stát přímo na zemi přes deset let. V dnešní době jsou již nátěry více eko. takže jsem se rozhodl pro klasiku. První nátěr Luxol impregnant a poté ještě Luxol originál ve dvou vrstvách, to by mohlo už něco vydržet.
pařeniště
Pařeniště je vyrobené z fošen 20 x 5 cm. Neměl jse zrovna možnost mít stará okna, takže jsem se rozhodl pro zakrytí polykarbonátem. Protože jsem nechtěl kupovat žádné drahé lišty na polykarbonát, tak jsem vyrobil nosný rám z hranolů 5 x 5 cm, pouze do středu jsem umístil podpěrnou lať 2,5 x 5 cm. Pro zhotovení spojů jsem použil vruty a PU lepidlo na dřevo s odolností proti vodě D4. Toto lepidlo je schopné vyplnit i nerovnosti a mezery a tím odpustit případné malé nepřesnosti při výrobě. Smontovaný rám jsem jsem natřel a opatřil sezhora housenkou silikónového tmelu, na něž jsem přiložil již správně nařezanou polykarbonátovou desku, u které jsem nejprve zaslepil silikónovým tmelem komůrky. Zaslepení komůrek je dobré provést, aby nevnikala dovnitř vlhkost a taky pro zvýšení tepelné izolace
rohový spojpoklop pařeniště
Rám pařeniště je sešroubován na tupo, stím že zadní stěna je o jednu fošnu vyšší. Má ještě šikmě seříznutou hranu aby poklop na ní dobře seděl a nevznikala mezera. Poklop je schválně o 5 cm větší kvůli stékající vodě, aby se rám pařeniště držel více v suchu.
Krmítko je zhotovené z levné nádoby zakoupené v obchodě IKEA. Je to spíše jakýsi organizér prostoru v plastových krabicích. Bylo akorát nutné vyrobit víko, protože žádné z vystavených nepasovalo.
Víko zespodu
Víko je zhotoveno se zbytkových desek zakoupených v OBI (jsou to takové ty olaminované) za pár korun. S odpadu jsem ještě vyrobil falc, aby při umístění na úlu, víko náhodou nesjelo. (Jsou to tenké pásky přilepené disperzním lepidlem na dřevo po obvodu víka.)
víčko položené na trubce
Nalévací trubka je zkosená
Nalévací trubka je usazena do vyvrtaného otvoru bez lepení, aby šla vytahovat opři skladování.
Zdrsněné plochy brusným papíremplastový organizér
Takže jak to vlastně funguje? Aby se včely neutopily tak se dno krmítka posype keramzitem, nebo dřevěnou řezankou. Krmítko se položí na krmící strůpek s dírou ve středu a přes nálevku, nebo pomocí hadičky se cukerný roztok nalévá do nalévací trubky. Plní se tak ,aby nezačal cukerný roztok vtékat do středové díry v nádobě krmítka.Plnit lze např. plastovou konví, nebo pomocí čerpadla. Trubku je vhodné po naplnění zacpat např. korkovou zátkou, nebo víčkem od PET láhve. Mám vyzkoušený keramzit s kterým však nastal problém při praní a sušení před zimním uskladněním. Při nedokonalém proprání začne jakoby kvasit zbylý roztok v pórech, takže příště vyzkouším řezanku. Krmítko lze taky štosovat, což je velká výhoda oproti sklenicím a navíc může stále sloužit jako bedýnka na nářadí ke včelám.
Tak především na výrobu úlu používám především ruce a hlavu. Ze strojního vybavení to je v tuto chvíli legendární dřevoobráběcí stroj UMDS 2 staršího data výroby. Který jsem nedávno dovybavil pilovým adaptérem (cirkulárkou), protože ta moje čína dosloužila, i když nemohuna ni nadávat, svoje splnila.
Stroj pro výrobu úlů
Je to vlastně hoblovka – srovnávačka, protahovačka a nyní i pila. S pily jsem byl po namontování trochu sklamaný, zjistil jsem že stůl nemá dostatečnou tuhost, takže to bude chtít zase dodělat ať je to použitelné.
Také je obnažen kousek hoblovacího válce takže je třeba, dávat si bacha při řezání.
Obnažený hoblovací válec
Pravítko má vůli ve vedení, takže žádný zázrak, snad to půjde doladit.
Vodítko
Dále je to cinkovací přípravek pro polokrytý rybinový spoj. K tomuto nádobičku je zapotřebí ruční horní fréza. Stačí úplně obyčejná.
První úly jsem natřel barvou dixol. Po dvou letech se však barva začala dosti odlupovat, takže nástavky a také úlová dna obrousíma natřu luxolem, kterým jsem začal natírat vše. Kolem úlových oček dělám barevné značky balakrylem.
Včely to údajně nevyžadují, ale mně se úly když stojí v řadě na louce více líbí, což je taky důležité jako motivace pro další činnost. Vnitřky úlových nástavků samozřejmě nenatírám, dna ano. Nástavky z extrudovaného polystyrénu jsem natřel balakrylem pomocí válečku, pouze dřevěné rámy zase luxolem.
Takže pokud se rozhodneme léčit kyselinou šťavelovou, máme k tomu jistě pádné důvody, nebo pouze ze zvědavosti. O účinnosti této kyseliny se již dlouhou dobu ví, ale taky to že funguje pouze na foretické roztoče tj. ty , kteří jsou v danou chvíli na včelách. Proto je tímto tato kyselina předurčena k léčení v bezplodném období, takže na podzim a v zimním období. Je možné také přeléčit s vysokou účinností např. roj, protože přirozeně neobsahuje plod. V současné době se používají dva způsoby aplikace tj. pokap a sublimace.
Při aplikaci pokapem většinou rozředíme dihydrát kyseliny šťavelové ve vodě, někdy i cukerném roztoku) a aplikujeme do uliček mezi rámky přímo na včely. K aplikaci se používají injekční stříkačky, nebo při větším počtu včelstev tlakové postřikovače. Výzkumy ukázaly, že údajně kyselina šťavelová zkracuje život včelám, v amatérských podmínkách to je velmi těžko zjistitelné, takže to nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Doporučuje se proto provádět pokap, před začátkem plodování na konci zimy, abychom dosáhli vysoké účinnosti použitím v ještě bezplodovém období, ale aby nám tolik nevadilo zkrácení života dlouhověkých včel, které jsou základem pro jarní rozvoj.
Výhoda tohoto způsobu aplikace je v minimálním technickém vybavení, účinnosti a taky rychlosti. Stačí sundat stříšku úlu, nakapat a zavřít .Nevýhoda spočívá v nutnosti správného načasování a sundávání úlového víka v zimním období.
Aplikace sublimací je uváděna jako mírnější metoda ke včelám. Kyselina je pomocí tepla přeměněna na plynnou látku, aby v zápětí, při ochlazování ulpěla na včelách a vnitřku úlu. Včely tedy besprostředně po aplikaci nedostávájí vysoké dávky kyseliny, ale celá dávka je rozložená na delší časové období, tak jak včely/roztoči přicházejí do kontaktu s kyselinou. Jakým způsobem kyselina funguje proti roztočům nevím a nepodařilo se mi to nikde zjistit.
Výhody této formy aplikace jsou hlavně v mírnosti, takže nemusíme aplikovat kyselinu až koncem zimy, ale klidně v prosinci. Je možné aplikovat spodem , nebývá nutnost zvedat úlové víko a rozrušovat tak včely ochlazením. Nevýhoda je v nároku na technické vybavení a taky se hůře kontroluje spad po přeléčení včelstev, který je rozložen na delší časové období. Takže u slabě zamořených včelstev roztočem, není jisté jestli jde po týdnu o přirozený spad, nebo uhynulé roztoče účinkem kyseliny.
Řezačku jsem si zhotovil hlavně na řezání extrudovaného polystyrénu, pro výrobu plemenáčů a lehkých úlových nástavků. Nechtěl jsem totiž neustále uklízet smetí, které vznikne při řezání na pile a taky jsem potřeboval zmenšit prořez. Řezačka je vlastně stůl zhotovený z dřevěného rámu na němž je přišroubovaná durelis deska. Je to typ dřevovláknité desky používané na dřevostavby. Má větší odolnost proti vlhkosti než obyčejná dřevotříska, takže se po delším čase neprohne.
Řezání polystyrénu
Rozměr stolu je vhodné předem promyslet, podle velikosti desek , které budeme řezat.
Jako průchodka drátu ve stole a v rameně jsou použity mosazné válečky provrtané 0,8 mm vrtákem a oblepeny epoxidovým lepidlem. Použil jsem je ze staré vodovodní baterie. Na rameno jsem připevnil drát napevno a připojil krokosvorkou k trafu. Stolem drát volně procházi a je zakončen měděným háčkem z chlaďařské trubky, na kterém je pověšeno závaží
( závaží např.kladívko)a připojena krokosvorka.
Závaží udržuje drát neustále napnutý, při zahřátí dochází totiž k podélnému roztahování drátu a naopak při ochlazování řezáním zase ke smrštění.
Plánuji ještě závaží nahradit pružinovým napínacím mechanizmem. Snad se usnadní výměna drátu a zařízení se stane kompaktnější. Drát jsem používal včelařský nerezový, moc toho sice nevydrží, bylo by lepší použít odporový drát určený na řezání polystyrénu.
